O zázracích se nejlépe rozjímá o Vánocích.
Líbí se mi vyjádření: „Nejdřív začni věřit a zázraky přijdou, nikdy to nejde obráceně.“
Já věřím. Přitáhla jsem si mocné zázraky do života.
A jak to většinou děláváme?
Zvedáme oči a ruce k nebesům, jen když nám teče do bot a prosíme o zázrak. S nepokorou jako k poslední štaci, když všechno pozemské selže. Jsme ochotni se v té chvíli upsat vlastní krví za zázrak shůry. Slibujeme, že pokud zázrak přijde, náš život povedeme úplně jinak. Ruku na srdce, pokud zázrak přišel a všechno dobře dopadlo, kolik z nás řeklo dík a začalo vést úplně jiný život?
Pojďme s pokorou a preventivně začít trénovat na zázraky dřív, než nás ubije realita všedního dne. Je lepší poctivě trénovat a pak až závodit, než se vyklopit z gauče a běžet rovnou maraton. Může to vyjít, ale spíš ne. S ratiem v hlavě stejně podvědomě nevěříme, že to vyjde. Míra přesvědčení rozhoduje o výsledku ve všem. V závodech i v zázracích.
A tak si přeji a očekávám zázraky v tento adventní čas a na prahu roku nového. Dám tomu klid a prostor. Dám očekávanému zázraku jméno, a zatím mu budu říkat sen. Sen vím, jak vypadá, je můj. Umím si ho představit, ale zázrak musí být zázračný. Musí se zhmotnit a ukázat se v plné kráse. Jinak to není zázrak. Bude to zpráva, náhoda, příležitost, jasné znamení, nová osoba v mém životě, co já vím. Nemá zatím tvar, ale až přijde, budu vědět, že se právě stal.
Krásného Ježíška a vstup do roku 2025 s radostí do života a s vírou, že zázraky si tvoříme my sami.
Vaše Dagmar
Comments